
Tak už tu máme kalendářní jaro. Sice je zatím spíše pošmourno, ale sem tam už přece jenom probleskují modrošedou oblohou první jarní paprsky slunce...
V českých zahradách už jaro nějakou tu dobu voní. A tak nás přes malebné dřevěné plůtky vítají vznešené sněženky a cudné bledule, zatímco se nad kamennou zídkou spouští větévky půvabných lískovníčků. Obsypány zlatými květy kynou na pozdrav všem návštěvníkům domu, ale i těm cizím, kteří se rádi jen tak zpovzdálí kochají krásou zahrádek těch druhých.
Také ladoňky už se dávno rozloučily s posledním dotekem sněhu a rozesely po trávníku své modrobílé koberce hroznovitých květů. Směle jim sekundují puškinie, zdomácnělé krásky z Kavkazu. Jejich vznešené bílé květy zasněně vzpomínají na sněhové vločky a užívají si tepla vprostřed právě probouzející se zahrady.
A krokusy? Ty už dávno vyrašily v českých zahradách. Bílé, oranžové, fialové, modré... Rozsvítily dosud potemnělé zimní království a přinesly k nám jaro dřív, než se začalo psát v kalendáři. Na znamení sílících slunečních paprsků pomalu vyčkávají i hyacinty, narcisy a tulipány, které teprve zahradu zalijí podmanivou krásou jarních květů. Provoní ji a vyženou ven i ty poslední z dosud odpočívajících zahrádkářů...
Je tu jaro a člověk je zase o něco blíže přírodě, blíže zemi. Je to právě zahrada, která nám dává tolik nezměrného bohatství – a není jím zdaleka jen košík plný ovoce... Právě díky zahradě se můžeme radovat z průzračně čisté mysli, z pocitu smysluplné práce, ale hlavně – z úzkého přátelství s přírodou, která nám bude nejblíže, zatímco všechna přátelství pominou...
Máte rádi jaro? Podělte se s námi o vaše pocity na našich FB stránkách Byt Dům Zahrada.
Komentáře