Ochrana zahrady před psími zahradníky

Přísně vyhrazené psí teritorium

Ideální tedy je naučit psa hned, kam může a kam nesmí. V případě neponaučitelných nebo příliš starých psů nezbývá, než zahradu proti nim důkladně zabezpečit. Podle velikosti psa tak můžete do zahrady umístit vhodné obruby třeba z palisád či pleteného proutí. Neplatí tedy, že obruba znamená automaticky degradaci estetického vzhledu zahrady. Na místo, kam pes nesmí, lze také rozhodit speciální granule, které lidé necítí, ale psům nelibě páchnou a odpuzují je.

Použít můžete také elektrický ohradník se slabým napětím, který se používá například ve výběhu u slepic. Jakmile se ho pes jednou dotkne, zapamatuje si tuto nepříjemnou zkušenost. Časem se pak bude pro něj nebezpečnému místu vyhýbat, i když už třeba ohradník odstraníte. Podobně také fungují neviditelné elektrické ohradníky, u kterých zase pes dostává nepříjemné zvukové znamení do elektrického obojku, jakmile se k místu příliš přiblíží.

Některé čichově citlivější psy snadno odradíte docela přirozeným obrubníkem ze silně aromatických rostlin. K těm patří zejména levandule, tymián či pelyněk.

Kdo si hraje, nezlobí

Mnohé psy ani nenapadne devastovat vám zahradu, pokud se jim budete pravidelně a důkladně věnovat. Aportováním míčků nebo házením speciálního psího fresbee svého psa bohatě zabavíte a unavíte. Takoví psi si pak nebudou muset vymýšlet sami takovou zábavu, za kterou byste je pak nejspíš nepochválili. I když nemáte zrovna na pejska čas, měl by mít nějakou hračku, se kterou se zabaví docela sám. Stejně tak je třeba brát psa na pravidelné a dlouhé procházky, protože zahrada mu přece jen pro akční život nestačí a sám chce také poznávat nová místa, případně přijít do kontaktu s dalšími psími kamarády.

Pro další články, příspěvky a soutěže navštivte naše FB stránky  Byt Dům Zahrada.