Typicky venkovská zahrada

Pravidla venkovské zahrady

Někdo by možná důmyslně prohlásil, že taková venkovská zahrada starých časů pravidla snad ani nemá a že jejím principem je zkrátka svoboda. Ačkoliv si typická venkovská zahrada libuje ve volném růstu více než jiné, přesto je při jejím zakládání třeba splnit několik pravidel.

Předně jsou pro všechny venkovské zahrady typické tři její části, ke kterým patří malá předzahrádka, zápraží a sad. Z toho pak lze vycházet při přizpůsobování rázu zahrady původní podobě. Také je dobré uvědomit si, že rozlehlá travnatá plocha bývala jen v sadu, živý plot se nestříhal a rostl nanejvýš z planých keřů, které se nijak neupravovaly.

Chyběla zde také skalka a jezírko, zato předzahrádky takových typických venkovských zahrad už z dálky omamně voněly mateřídouškou, růžemi, pivoňkami, floxy, ale také divokým kmínem a letními fialami. Zcela neodmyslitelnou součástí oken venkovské chalupy pak byly květiny v ozdobných květináčích. Z oken tak shlížely muškáty, fuchsie, ale také rozmarýna nezbytná pro nevěstu.

Kouzlo samovýsevu

Mohlo by se zdát, že ve venkovských zahradách kvetlo všechno tak nějak samo. Okrasné květiny, jak je známe dnes, se totiž ve starých dobrých časech nevysévaly, a přesto se na zahradě objevovaly rok co rok. Byl to totiž důsledek samovýsevu. Právě proto se v zahradách s tak velkou oblibou pěstovaly dvouletky jako například chejr, pomněnky, topolovky, divizny, ale také náprstník či slézová růže.

Podobným způsobem to fungovalo také s letničkami, které se snadno samy vysemení a příští rok vyrostou. K těm zase patří letní fialy, měsíček, chrpy, popínavý hrachor, mák, laskavec, černucha či vonná rezeda. A naprosto typickou květinou venkovských zahrad pak byla slunečnice, které vítala svými obrovskými květy všechny návštěvníky už za plotem.

Pro další články, příspěvky a soutěže navštivte naše FB stránky  Byt Dům Zahrada.