Dva různé druhy mochyně – k jídlu i sušení

Dvě rozdílné mochyně

Mochyně židovská neboli židovská třešeň (Physalis alkekengi) zdobí svými zářivými lampióny celou řadu podzimních zahrad. Je to trvalka a její plody jsou považovány za jedovaté nebo alespoň nejedlé. Jedlé a velmi chutné jsou naproti tomu plody mochyně peruánské (Physalis peruviana), kterou si však musíme každoročně znovu vypěstovat.

Jak je rozpoznat?

Pokud jde o barvu lampiónku, tak mochyně židovská jej má oranžovočervený. Lampiónky mochyně peruánské mají naopak šedozelenou barvu. Pokud jde o bobule mochyní, mochyně židovská má plody sytě červené nebo oranžové barvy, kdežto plody mochyně peruánské jsou zaprvé větší a za druhé jsou ve své zralosti vybarvené zelenožlutě nebo žlutooranžově. Nejenže jsou plody mochyně peruánské velmi chutné, ale jsou také zdravé.

Mochyně židovská k sušení

Právě lampiónky mochyně židovské se často používají k sušení. Do podzimních kytic, věnců a dalších dekorací jsou totiž přímo ideální. Sušení květů mochyně židovské je přitom vcelku jednoduché. Koncem září nebo na počátku října, kdy jsou lampiónky nejvíce vybarvené, přistoupíme k jejich sběru. Při sušení pak pověsíme jednotlivé větvičky ve stejném směru, v jakém mochyně rostla v přírodě. V opačném případě by totiž usušené lampiónky nepřirozeně trčely vzhůru.

Velice pěkně přitom vypadají také skeletované lampiónky. Ty vzniknou tak, že vlivem povětrnostních vlivů zůstane z květu mochyně jen žilkování, za kterým bude svítit barevný plod.

Mochyně v zahradě

Mochyně židovská může v zahradě dorůst až do metrové výšky. Díky plazivým oddenkům se však může brzy stát nepříjemnou invazivní rostlinou. Na podzim se tedy vyplatí ji hluboko obrýt nebo kolem ní zapustit překážky, a to kolmo k povrchu půdy.

Přesto je mochyně židovská krásnou ozdobou podzimní zahrady. Nejlépe se přitom vyjímá ve společnosti vzrostlých kapradin.

Pro další články, příspěvky a soutěže navštivte naše FB stránky  Byt Dům Zahrada.