
Sukulenty patří mezi nejméně náročné rostliny, které vám svou exotickou krásou pomohou rozsvítit domov. Jaké jsou jejich požadavky na péči a odkud se k nám vlastně tyto nenáročné krásky dostaly?
Notná část u nás zdomácnělých sukulentů pochází z oblasti jižní Afriky. Patří mezi ně zejména zástupci čeledi kosmatcovitých, krasulovitých a pryšcovitých. Nalézají se tu nejen mezi milovníky sukulentů známé rody haworthia, gasteria či aloe. Řada dalších známých druhů sukulentů pochází pro změnu z amerických pouští. Tam zase patří agáve, echeverie a veletlustolistá pachphyta.
Vzhledem k tomu, že jsou sukulenty ze svých přirozených domovů zvyklé na 12 hodin slunce denně po většinu roku, je zapotřebí jim dostatek světla zajistit i u vás doma. Ideálním místem tak pro ně je okenní parapet nebo dobře větraný skleník. Sukulenty navíc doslova zbožňují letnění.
Vodu naopak ke svému růstu ani moc nevyžadují. Mnoho těchto rostlin se totiž už ve svém přirozeném prostředí přizpůsobilo suchu hromaděním vody ve svých tkáních. A tak je v létě třeba je zalévat jen poskrovnu a ve večerních hodinách. Od poloviny srpna můžete zálivku o něco navýšit.
V dušičkovém období sukulenty zalévat téměř přestaneme – nikoliv z důvodu, že je zima, ale protože je příliš málo světla. Největším nepřítelem sukulentů je přelití, a tak je zalévejte až ve chvíli, kdy samy doslova prosí o vodu. Poznáte to podle scvrknutých a svěšených listů.
Ačkoliv můžete sukulenty přesazovat po celý rok, v zimě k tomu nastává doba nejvhodnější. Pro přesazení však vybírejte jen ty sukulenty, jejichž zemina je už plně prorostlá kořeny a zvolte jen o něco málo větší květináč.
Co se týče hnojení sukulentů, věřte, že ho není vůbec zapotřebí. Hmota těchto rostlin je totiž až z 98% tvořena vodou, a tak když už rostlina nějaké to množství organických látek za rok vyprodukuje, vystačí si s anorganickými látkami v původní zemině.
Pro další články, příspěvky a soutěže navštivte naše FB stránky Byt Dům Zahrada.
Komentáře